Určitě jste již někde v nějakém televizním dokumentu nebo zprávách zahlédli takovéto klasické těžební ropné zařízení. Není to nic moc náročného, ropa si v podstatě v klidu vytéká ze země a penízky se jen hrnou, životní prostředí to také nějak extra neničí. Za plotem může být celkem v pohodě škola a dětské hřiště. Těžba ropy ale může vypadat také úplně odlišně. Mimochodem někde jsem našel, že tomu těžebnímu zařízení se říká kozlík, zní to docela poeticky .

Ale pozor, takto snadno se dá těžit taková ta klasická lehká ropa. Dnes se jako země s druhými největšími zásobami ropy uvádí Kanada. Její ropa je ale z velké části nekonveční, tvoří ji tzv. ropné písky - oil sands. Jedná se o zvláštní druh černých písků, které obsahují kolem 15% bitumenu podobného měkkému asfaltu, ve zbytku pak vodu, jíl a zrna křemene. Kanada má tak díky těmto pískům odhadované zásoby ropy okolo 174 miliard barelů. Největší pole se nachází v provincii Alberta. V reakci na tento článek jsem se začal trochu pídit po tom, jak to tedy doopravdy vypadá. Je to tedy opravdu dost hrůza. Na ohromném prostranství je shrnuta půda a po rozlehlých černých pláních jezdí ohromné náklaďáky plné písku od bagrů do rafinérií.

Protože na to, aby se ropa z písku nějak dostala, se využívá velkého množství vody, tvoří se v místech těžby ohromná jezera plná kalu, se kterými se neví co dál.

Je dobré vědět, co by se mohlo skrývat za tím, když se řekne, že alternativní ropa v píscích a břidlicích nám zajistí bezbolestný přechod od klasické ropy k jiným zdrojům energie. Nejsem tedy žádný ekologický aktivista, ale při pohledu na ty obrázky mě napadá, jestli si Kanada nechá opravdu zlikvidovat svou krajinu proto, aby si ostatní mohli dál levně jezdit za roh na nákup autem.

P.S.: Fotky jsou ze serveru www.OilSandsWatch.org, kde jich je spusta dalších. Autorem obou zde uvedených fotek je David Dodge, Copyright © 2005 The Pembina Institute.