Dnes několik poznámek, které se určitým způsobem váží k peak oil. Poměrně důležitým aspektem, na který se poslední dobou poukazuje je vlastnictví ropných ropných nalezišť a práva na težbu ropy. Tato situace je obzvláště zajímavá v USA. Nadnárodní koncerny jak Exxon Mobil, BP apod., které se zrodily v boomu začátku težby levné ropy především v USA sice stále bohatnou na příjmech z drahé ropy, ale pomalu jim začínají dělat vrásky na čele náklady na težbu a tím i klesající marže. Jedním z důvodů je to, že kontrolu nad velkými nalezišti ropy začínají přebírat národní společnosti vlastněné státy, ve kterých naleziště leží. Jako příklad uveďme Saudi Aramco v Saudské Arábii, ruský Gazprom a Venezuela.

Proto se výše zmíněné nadnárodní americké společnosti stále více musí obracet na velmi ale velmi nákladnou hlubokomořskou těžbu. To, že jsou klasická velká naleziště ropy v rukou národních vlád, má několik důsledků, zejména stoupá spotřeba v zemi, kde se ropa teží. Je to logické, pokud se lidem bude dobře dařit, budou podporovat vládu a její politiku, stačí se podívat na podporu Putina v Rusku a Huga Cháveza ve Venezuele, přestože v mnoha aspektech se tyto vlády jako demokratické z našeho euroatlantického pohledu označit nemohou, jejich domácí podpora je velmi silná.

Až se pokles produkce ukáže v plné síle (podle posledních čísel to vypadá na léta někdy okolo roku 2012), tak vlády těchto zemí pochopitelně zkraje omezovat spotřebu své země nebudou, ale zdraží a sníží vývoz. Jaký bude dopad na okolní svět je snad jasné. Největší herdu samozřejmě dostanou chudé státy, tam to podle všeho povede k naprostému zhroucení a válkám.

Zlehčování problému frázemi typu, je to v klidu, budu chodit pěšky, nebo pojedu na kole není úplně na místě. Jako příklad může posloužit stávka italských dopravců v prosinci minulého roku.