Dnešní moderní pohled na dluh se v podstatě postavený na teorie, že bez růstu není možné zvyšovat blahobyt lidí. Vše musí být tedy obětováno růstu za každou cenu a dluh umožňuje růst. Čím více si lidé půjčí, tím více mohou nakoupit (v 90% zbytečných) věcí a tím lépe se bude dařit firmám, které tyto věci vyrábějí a zároveň zaměstnávají další lidi. Dluh tedy působí v podstatě pozitivně na tlumení nezaměstnanosti. Protože dluhy umožňují růst tak i státní dluhy v podobě dluhopisů umožňují růst rozsáhlým institucionálních investorům, zejména penzijních fondům a sociálním systémům. Představa nutného růstu a tím i dluhu je nám vnucována ze všech dnešních oficiálních míst. Od bank, od vlád, z veřejných sdělovacích prostředků. Bez růstu (HDP) jsme v pytli a proto musíme tento růst pokud možno hned nastartovat a neustále udržovat.

Původní pohled, ten před rokem 1945, byl ale zcela jiný. Život je jako horská dráha. Jednou si dole a jednou nahoře. Od každého se očekává, že když je zrovna dobře, něco si uloží stranou na tu dobu, kdy bude hůř a očekávání, že bude hůře se rovná v podstatě jistotě. Dluhy a půjčky se uplatňovaly i v této době, ale v mnohem menší míře. Např. státy se zadlužovaly převážně kvůli válkám apod. Obecně panovala opatrnost ohledně dluhů, protože ten kdo se zadlužil, dost často končil krachem.

Proč se nastartovalo zadlužování po roce 1945? Bylo to v důsledku konce 2. světové války. Vláda USA se nacházela v situaci, kdy byl velký přebytek pracovní síly. Pro válečné účely ale již nebylo třeba vyrábět. Tím pádem by velmi stoupla nezaměstnanost. Zároveň bylo potřeba splatit dluhy, které do té doby šly na válečné výdaje. Proto by bylo nutné zvednout daně. Nejjednodušší bylo proto nějak přesvědčit obyvatele, aby si začaly půjčovat, neboli naočkovat jim "moderní pohled" na dluh jak bylo popsáno v prvním odstavci. Tím nedošlo k velkému růstu nezaměstnanosti. Obrovské zásoby levné energie dovolily po světě rozjet levnou výrobu všech druhů zboží.

A zaseklo se nám to někdy okolo roku 1970 - ropná krize. Tak se začaly vymýšlet další věci, jak přesvědčit lidi, aby se zadlužovali. A tak, když už nakonec všichni, kteří si mohli dovolit dům tento měli, tak se vymyslely další finty, které zadlužily hypotékami i ty, kteří si dům dovolit nemohly. Ale energie už byla čím dál dražší. Lidé už se nemohli a ani nechtěli tolik zadlužovat jako dříve.

Stejně jako lidé, se zadlužovaly i státy. Dnešní střízlivější pohled na věc je ten, že pokud jsme nasekali dluhy, tak se s nimi musíme vypořádat a bude to bolet. V tom jsem zajedno. Hned druhým dechem se ale dodává, že pak musíme opět nastartovat růst a pokračovat dále stejným, nebo lépe větším tempem jako dříve. V tom už se rozcházíme. Dál už nemůžeme růst z dluhů, protože bychom velmi rychle upadli do stejné a možná horší situace. V umořování dluhů nám brání především nedostatek levné energie, dále pak i přelidnění, nedostatek čisté vody, problémy znečištění oceánů a ovzduší atd.

V první řadě se budeme muset vrátit k původnímu postoji k dluhům. Jakkoli se to zdá jasné, tak opak je pravdou. Vůbec to nebude jednoduché a bude to vyžadovat transformaci celého finančního systému, který dnes v podstatě ovládá náš svět. Stávající finanční systém nemůže dál pokračovat, protože je založen na dlouhodobém růstu a ten nutně potřebuje jako své palivo obrovské množství především levné energie. A ta teď jednoduše není a hned tak nebude. Mnozí a zejména ti mocní, nebudou chtít nic na stávajícím stavu měnit a proto bude transformace bolestná a pro mnohé obyčejné lidi i neúnosná.

Zdroj: Our Finite World