Dnes si trochu píchnu do spekulací na trhu komodit. Trhy jak s potravinářskými komoditami jako je pšenice, sója rýže tak i trhy s energetickými a průmyslovými komoditami jako je ropa, zemní plyn, kovy prošly za posledních několik let mnoha změnami. Nezamýšleným a nepříjemným důsledkem těchto změn může být velmi negativní vliv na život miliard lidí, kteří stojí stranou všech burzovních transakcí, indexů a strategií, to se týká v poslední době zejména zemědělských komodit.

Komodity se na burzách prodávaly odjakživa, obchodování s komoditami bylo vždy z podstaty poměrně rizikové, protože zde vstupuje do hry počasí, přírodní katastrofy, choroby zvířat a rostlin. Z toho se docela jednoduše vyvinulo využívání termínovaných kontraktů - forward contract - dohoda mezi mezi kupujícím a prodávajícím o dodání určitého množství např. pšenice ještě předtím, než je pšenice vypěstována a sklizena. Toto je praktická věc, která pomáhá udržet ceny pečiva pro nás, koncové spotřebitele stabilní, ale zároveň také pomáhá zemědělcům zajistit se (hedge) proti neočekávaným událostem a zlepšuje jim možnosti investovat do rozvoje. Výsledkem byl rozvoj zemědělství, zvyšování produkce a stabilita a dokonce snižování cen pro spotřebitele během 20. století.

Na tyto trhy vstupovaly tradičně dva typy subjektů, první, kteří mají skutečný zájem na dané komoditě, nejsou to jen zemědělci, ale i výrobci potravin, společnosti zabývající se stravováním např. Nestlé, McDonald's a další. Proto jsou označováni jako "bona fide" hedgers.

Druhá skupina jsou spekulanti, kteří mají dostatek finančních prostředků na to aby spekulovaly na růst či pokles (short selling) cen komodity. Ty na trzích byly vždy a jsou i nyní vítáni, protože pomáhají na trhu udržet dostatek likvidity (hotovosti), umožňují tak bona fide obchodníkům realizovat jejich obchody snadněji.

Ještě jedna podstatná věc - od roku 1936 rozhodnutím kongresu USA byl komoditní trh regulován, s komoditami se mohlo obchodovat jen na některých trzích a byl omezen i způsob, jak obchodovat.

V létě 1991 došlo k jedné události, která radikálně zamíchala kartami. Goldman Sachs, obrovská finanční instituce, za velmi podivných okolností dostala výjimku od komise pro regulaci komoditních trhů (CFTC) pro volné obchodování s finančními instrumenty na komoditním trhu. Goldman Sachs hned na to vytvořil komoditní index GSCI, který má jako podkladové aktivum komodity - pšenice kukuřice a mnoho dalších. Na finančním trhu pak tato obří investiční banka začala nabízet finanční derivátové produkty pro obchodování na základě tohoto indexu. Kasíno na komoditách bylo otevřeno. Velcí institucionální investoři (penzijní fondy) mohli začít sypat své peníze prostřednictvím indexů investičních bank na komoditní trhy.

Problém je v tom, že investice do takovýchto indexů jsou "long only", neboli jako u akcií "kup a drž". Institucionální investoři si tak do komodit mohou zaparkovat své investice a nechat je růst, stejně jako třeba do akcií Apple nebo General Electric. Investiční banky tak přerolovávají své podkladové futures kontrakty z měsíce na měsíc a cena roste a pořád roste. Shortování, které podporuje deflaci a pokles cen, strategií pro tyto indexy není. "I made living off dump money", začalo se šířit mezi tradery a Ti odcházeli k investičním bankám pracovat pro jejich "commodity index funds".

A peníze se začaly sypat, už po roce 2000 narostl objem prostředků v komoditních fondech 50-krát - v roce 2003 to bylo 13 miliard. V roce 2008 pak nastal ten pravý úprk z akcií a finančních trhů do komodit, v prvních 55 dnech roku 2008 se do komodit nalilo 55 miliard a červenci 2008 už to bylo okolo 318 miliard dolarů. Stejně tak jako předtím na tulipánech, IT a nemovitostech se udělala bublina na komoditním trhu. Ale pozor, tady se jedná o jídlo pro miliardy lidí. Začaly protesty a hladové bouře.

Co se tedy vlastně stalo? Na špičce pyramidy tak už nesedí zemědělci a potravináři, ale bankéři a spekulanti, kteří dokáží prostřednictvím gigantického objemu finančních prostředků hýbat s cenami podkladového aktiva, což se projeví v cenách potravin, které prostě musíme všichni jíst. Pro zemědělce je to přece jen trochu pozitivní, protože cena plodiny, kterou pěstují také roste, ale ne až tak moc, protože jim rostou jiné náklady např. benzín, hnojiva. Komoditní indexy jsou složeny i z ropy, drahých kovů atd. Nejvíc tedy shrábnou bankéři a spekulanti a koncový spotřebitelé dopadnou úplně nejhůře.

Co proti tomu dělat? Šlo by nějak omezit regulací "long-term" komoditní indexové obchody? V podstatě nelze nic, swapové operace toho dost zamaskují a případně je možné přesunout obchod na jinou burzu během chvíle. Osobně v zásadě nejsem proti nějakému omezování spekulací na akciových trzích, většině lidí na světě jsou akcie naprosto volné, mají jiné starosti jak přežít, ale u komodit, zejména těch potravinových bych pro nějakou globální regulaci určitě byl. To jak skupina těch nejbohatších dokáže takto ovlivnit ty nejchudší si nějakou regulaci zaslouží.

Volně přeloženo z článku How Goldman Sachs created the food_crisis.