Poslední tři roky média, dokonce i ta mainstreamová, vykřikovala, že problémy s energií jsou pryč díky novému "zázraku" - plynu a ropě z břidlic - a způsoby jejich těžby tzv. horizontálním vrtům a frakčnímu stěpení. Mnoho nového plynu začalo proudit zejména z USA a titulky hlásaly nadcházející staletí levné energie z plynu.

Všichni to chtěli slyšet, po cenách okolo 150 dolarů za barel se už už začínalo zdát, že těch pár šílenců, kteří hlásají ropný zlom jako už probíhající a civilizaci ohrožující problém, má možná i pravdu. To přeci není možné, aby člověk, nejchytřejší tvor na světě, poháněný silou neviditelné ruky trhu, nepřišel včas na to, jak s problémy s energií vypořádat. Autority hlásaly - všechno předělat na plyn, nové způsoby těžby plynu přináší novou energetickou nezávislost (zejména do USA), Clifford Krauss v New York Times napsal legendární článek There Will Be Fuel. Vy bubáci zalezte zpátky do děr, jdeme slavit!

Už na začátku se začaly objevovat názory, že není co slavit, např. Art Berman a geolog David Hughes začali troubit na poplach, že není důvod k žádnému optimismu. Oba poukazují na to, že velká produkce plynu není hnána žádnými zázračnými objevy ani v technologiích těžby, ani v nějakých nových nalezištích břidlicového plynu nebo ropy, ale jen cenou, která vystřelila v roce 2005 na 13 dolarů za BTU (když předtím se dlouho pohybovala okolo 2 dolarů). To umožnilo uvést do provozu velmi drahou technologii a začít těžit dlouho známá ložiska, které se dříve nevyplatila. Vypadá to spíš na nafouklou bublinu "na plynu", jako dříve na hypotékách, Internetu apod., upozorňovaly kritické články. Nikoho nezajímala negativa, které frakční stěpení přináší, obrovská množství vody, které je k těžbě potřeba, toxický metan unikající do ovzduší, kontaminované a navždy znehodnocené zásoby podzemní vody ze špatně utěsněných vrtů. Novodobí zlatokopové měli našlápnuto k velkým ziskům, investoři povzbuzeni všude deklarovaným optimismem začali do těžby plynu hrnout zahálející hotovost.

Netrvalo dlouho a titulky už vypadají zcela jinak, ten samý Krauss v NYT dnes píše něco zcela jiného - v článku Po boomu zemního plynu uvádí, že plynová horečka byla ztráta peněz pro těžební společnosti i tisíce jejich investorů, CEO ExxonMobilu k tomu dodává: "Peníze jsou fuč a neviděli jsem nic, všechno je v červených". Bublina začíná praskat. Jak začnou investice opadat, těžba začne klesat a plyn opět zdraží.

Je tu ještě jedna věc. David Hughes pracuje na novém reportu, který bude zveřejněn na začátku roku 2013, ze kterého vyplývá, že počáteční pokles těžby u nových vrtů je velmi prudký, takže těžební společnosti se budou snažit vymačkat ze stávajících vrtů ještě více a případně rychle otvírat nové vrty a to za snižujících se nákladů na zabezpečení. Dopady na životní prostředí - otrávená podzemní voda, zničená půda - budou mít na lidi přímý dopad, žádná ropná skvrna někde v oceánu.

Břidlicový plyn jistě zůstane jako alternativa k dalším fosilním palivům. Důležité je jaké EROEI vlastně břidlice mají. Žádná studie k tomu ještě neexistuje, ojedinělé průzkumy na pár nalezištích ukazují na něco k 6:1 nebo méně, pak by to znamenalo, že těžba břidlicových plynů a ropy se neobejde bez energie z klasických fosilních zdrojů energie jako konvenční ropa, plyn a uhlí. Konec planých nadějí.

Jedno je jasné, energie z břidlic nebude spásou lidstva jako levná a v dostatečném množství dostupná náhrada za současná konvenční fosilní paliva jako je ropa, zemní plyn, uhlí. Nic se také nemění na tom, že levně těžitelné zásoby těchto paliv se stále tenčí a současný moderní životní styl, který na této levné energii závisí, není déle udržitelný.

Volně přeloženo z článku Richarda Heinberga Gas Bubble Leaking, About to Burst.