Už delší dobu jsem se nepsal o tom, co je děje na poli energií a ropy zejména. Nemám už moc čas a také nečekám žádné velké změny, ropný zlom se zdá být realitou, která klepe na dveře (s největší pravděpodobností už vešla) a nikoho to moc nezajímá. Dokud prostě lidé budou mít levné pohonné hmoty, levné spotřební zboží a levné energiie o nic moc se zajímat nebudou a budou nad tím mávat rukou. Podívejme se tedy na to, jak to vypadá s výhledem zásob ropy se zahrnutím posledních trendů, jak ho prezentuje na oildrumu klasická analýza od Aceho.

Analýza v sobě zahrnuje i srovnání s posledním World Energy Outlook od IEA. Čekalo se, že IEA realitu ropného zlomu konečně připustí a zohlední ve svém výhledu, nicméně nic zásadního se nestalo. V podstatě říkají, že v nejbližší době to nebude dvakrát růžové, ale po roce 2012 budeme zase v klidu a užívat si plných nádrží. To je pochopitelně v příkrém rozporu s tím, co je vidět z Aceho grafů a analýz.

První graf výhledu produkce ropy do roku 2012 ukazuje zvlněné platau od poloviny roku 2005 do začátku roku 2009 s vrcholem v červenci 2008. Aceho analýza zahrnující přes 300 projektů na těžbu ropy ukazuje na pokles v produkci o 2.2 milionů barelů denně. Ani optimističtější analýza Colina Cambela není o nic lepší. IEA pro toto období uvádí setrvalý stav zapříčiněný zejména podinvestováním stávajících projektů, který má kořeny v hospodářské krizi.

Výhled za rok 2012 je už rapidně odlišný. Zatímco Ace a ostatní kalkulují s více méně ověřenými zásobami (včetně Iráků, nových objevů v Brazílii, arktickými zásobami). IEA používá stále stejnou metodiku z roku 2000, kde více méně věří tomu co říká OPEC o potvrzených rezervách. IEA tedy říká, že pokud se investice do ropných projektů vrátí na původní úrovně jsme v pohodě. Jeden se nestačí divit.

Shoda více měně panuje v tom, jak jsou na tom země OECD. Tam produkce klesá a klesat bude. Pro nás v Evropě to znamená jediné, se Severním Mořem je ámen a rýsuje se nám tu pěkná závislost celé Evropy na Rusku, přičemž Rusové se samozřejmě pokoušejí tuto závislost prohloubit čím dál více. Doporučuji si v archivu Českého rozhlasu najít záznamy rozhovorů s panem Bartuškou (níže citovaný záznam zde), expertem pro energetickou bezpečnost. Má poměrně jasné vyjadřování, ze kterého opravdu pochopíte jak na tom v nejbližší době budeme s energiemi v Evropě, potažmo u nás - dost bídně. Volně cituji a dvakrát podtrhuji.

Náš problém není atom, nebo uhlí. Náš problém je velmi velmi jednoduchý. Máme nádherný životní styl, luxusní, příjemný, který je neudržitelný. Něco budeme muset obětovat. Část našeho životního stylu, peněženky nebo životního prostředí. A tento výběr bude zásadní téma příštích let. Bude to nepříjemná a bolestná změna ale bude nutná.

Ačkoli se to nezdá, tento rok byla uvedena do provozu kapacita 1 mbd Saudské Arábie, 0.4 mbd Brazílie, 0.5 mbd Ruska a 0.3 mbd USA. Další větší novou produkci lze očekávat až okolo roku 2013 od Saudské Arábie. Proto Ace očekává první náraz (world crude oil crunch) okolo roku 2012. Pak se produkce pomalu zvedne, vrcholů z roku 2008 a 2005 však dosáhne těžko. Přes ujišťování médií čekejme spíše temnou budoucnost. Nutnost uspokojit energetické nároky našeho životního standardu bude mít za následek prolomení limitů těžby uhlí a zahrabání do země jakýchkoli snah o snížení emisí jinde ve světě. Kanada, která těžbou ropných písků naprosto devastuje krajinu okolo Alberty, je první ze zemí, která se bude snažit bojkotovat tyto snahy. Zároveň tyto okolnosti pravděpodobně zabrzdí jakoukoli snahu o hospodářský růst v nejbližších letech.